Nejrozšířenější druh mloka chovaného v zajetí.
Podle nových studií od J.Raffaelliho by se mohl tento poddruh dále rozdělit na S.s.terrestris a
lokalitu omezenou pouze na pohoří Solling v Německu, která je prý geneticky trochu odlišná
a také zbarvení je více stabilnější, než u mloků z jiných lokalit. Tento poddruh by se jmenoval
S.s.quadrivirgita. Stejně tak není uznán poddruh S.s.hispanica vyskytující se na severu
Španělska, stále tito mloci spadají do poddruhu S.s.terrestris.
Český název: Mlok skvrnitý západní
Vědecký název: Salamandra salamandra terrestris (Latinský název terrestris znamená „žijící
na souši“)
Čeleď: Salamandridae
Velikost: Ve většině případů je nepatrně menší a štíhlejší, než náš mlok skvrnitý. Průměrně
dosahují velikosti mezi 15-18 cm. Nicméně některé populace dosahují stejných velikostí jako
mlok skvrnitý. Největší jedinec v zajetí je samec, původně pocházející z lokality Solling
v Německu a měří 20,2 cm. Samice pak je největší zaznamenána 19,4 cm.
Stavbou těla se podobá poddruhům S.s.bernardezi a S.s.fastuosa.
Pro mloka západního jsou typickým zbarvením dvě dlouhé žluté linie táhnoucí se od hlavy
přes celý hřbet. Od tohoto zbarvení se odvíjí anglický název „striped fire salamander“. Ale
jsou i jedinci, kteří mají tyto linie přerušované, anebo mají i jen skvrny, podobné našemu
mloku skvrnitému, či existují i kompletně žlutí jedinci. V některým případech u populace ze
západní Francie a západního Německa a především pak z oblasti Solling, jsou někteří jedinci
zabarveni červenou nebo oranžovou barvou namísto žluté. Ještě vzácnější je zelený pigment
u některých jedinců. Nicméně v přírodě jsou extrémně vzácné tyto barevné formy a občas se
nabízejí odchovy v zajetí červené, oranžové, či dokonce tříbarevné formy.
Geneticky jsou nejblíže příbuzní s poddruhy S.s.bejarae, S.s.fastuosa a S.s.gallaica.
Země původu: Druhé největší rozšíření, hned po nominálním druhu mloka skvrnitého.
Na jihozápadě začíná jeho výskyt v severním Španělsku, v provincii Catalonia a táhne se přes
celou Francii, Benelux, severní a západní Německo. Na jihu Evropy sahá jeho rozšíření
k severní straně Alp a Pyrenejí. Jeho rozšíření končí na francouzsko italských hranicích odkud
dále pokračuje rozšíření mloka skvrnitého, stejně tak jako ve středním a východním
Německu.
Vyskytuje se až do výšky 2500 m.n.m ve Švýcarsku a v Pyrenejích byli nalezeni jedinci ve
výšce 2400 m.n.m.
Náročnost (1-5): 2 Vhodný pro začátečníky.
Obvyklá pořizovací cena (ks): Mláďata 500-1000 Kč. Dospělci 1500-2000 Kč. Červená,
oranžová, tříbarevná, či dokonce leucistická forma se pohybuje od 2000-3000 Kč za mládě a
3000-5000 Kč za dospělce (2023). Zajímavostí je, že 90% barevných forem jsou samci, takže
je mnohem těžší nalézt v chovech červeně zbarvenou samici.
Legislativa: Chov v ČR možný bez povolení a registrace.
Chov:
Typ terária: Terárium s částí rozdělenou na dvě poloviny z toho jedna vlhčí část a druhá sušší
část. Umístíme sem také miskou s vodou kam může nejen vlézt, ale i samice popř. naklást
larvy. Protože mloci nejsou dobří plavci a může se snadno stát, že se utopí, je vhodné do
misky, či nádoby s vodou umístit kámen, který jim pak snáze umožní vylézt z vody.
Substrát: V sušší části jíl, nebo zemina (nikoliv z obchodu, která je opatřena chemickým
hnojivem). Na sušší části suché bukové, dubové listy a kůra. Ve vlhčí části pak může být
molitan, popř. rašelina, kterou vlhčíme a je zde rašeliník, nebo jiné druhy mechů. Umístíme
sem také kůru sloužící jako úkryt, anebo vyskládat ploché kameny, pod které se mloci rádi
schovávají.
Teploty: 10°-20°C. Nesvědčí mu po dlouhou dobu vyšší teploty nad 20°C.
Zimování: Zimujeme v převážné většině případů. Tito mloci jsou aktivní v přírodě od jara do
podzimu, i když v některých oblastech kde jsou teploty v prosinci a lednu nad nulou, také
někdy vylézají ven lovit.
Zimujeme tak, že jim na podzim postupně snižujeme teplotu, podobně, jako to je venku.
Každého jedince zvlášť pak umístíme do boxu, plastové krabičky s vlhkým mechem, nebo
vlhkým papírovým ubrouskem, vložíme tam trochu listí, pod které se může schovat a
přechováváme v teplotách +5 až +10°C po dobu jednoho až tří měsíců. Teplota nikdy nesmí
klesnout pod bod mrazu. Vhodným místem je lednice, popř. vinotéka, nebo inkubátory, u
kterých jde regulovat i nízká teplota.
Po zimování je umístíme zpět do terária a po nějakou dobu je udržujeme jen v nepatrně
vyšších teplotách. Většinou krátce po zimování začínají samice klást do vody larvy.
Vlhkost: Vlhké prostředí jen v části terária, zbytek suchý. Důležité je však umístit misku
s vodou.
Potrava: Mláďata krmíme mikro cvrčky, malými žížalkami či slimáčky. Dospělci pak větší
cvrčky, žížaly, v menší míře červy. Cvrček má špatný poměr vápníku, proto vždy je potřeba
cvrčky obalit do vitamínů obsahující vápník. Mláďata krmíme jen 1x, max. 2x týdně, dospělé
pak 1x za 10 až 14 dní.
Rozpoznání pohlaví: Pohlaví lze poznat nejdříve ve věku 2-3 let, až mají subadulti 12 cm
délky či více. Samec má klasicky vystouplou kloaku, ve které se mu hromadí spermatofor a je
štíhlejší oproti samici, která má kloaku plochou a robustnější tělo.
Pohlavní dospělost: 3-4 roky.
Rozmnožování: Páření probíhá stejně jako u ostatních druhů mloků způsobem, že si samec
vleze pod samici a zahákne ji na sebe předními končetinami a vlní se pod samicí až do chvíle,
kdy je samice připravená přijmout jeho spermatofor. Ten pak vypustí na substrát. Je to
gelovitá, průsvitná hmota ve tvaru pyramidy, kterou samice nasaje do kloaky.
Páření probíhá od jara do podzimu. Startovacím prostředkem bývá v přírodě déšť, v zajetí
pak vlhkost ve vzduchu.
Mladé samice kladou do vody nejdříve neoplozená vejce. Později kromě neoplozených vajec
i jednu, či několik vyvinutých larev. V pozdějším věku pak již vždy kladou pouze larvy.
Odchov mláďat: Samice kladou larvy do vody převážně na jaře, nicméně v některých
oblastech jejich výskytu se stává, že kladou larvy i na podzim. Jsou chovatelé, kteří hlásí
pravidelné snůšky během prosince každý rok, což je zřejmě ovlivněné dlouhodobým chovem
v zajetí a nezimováním. Někteří chovatele, přestože tyto mloky nezimují, také mívají
odchovy.
Larvy metamorfují v závislosti na teplotě vody, čím vyšší teplota, tím rychleji metamorfují,
protože mají naprogramované, že dojde k vysušení jejich prostředí. Pokud je teplota vody
chladnější po dlouhé období, což bývá způsobeno vyšší nadmořskou výškou, tak v larválním
stádiu také přezimují a metamorfují další rok na jaře. Všeobecně platí, že larvy průměrně
metamorfují během 2-3 měsíců po narození. Mezi chovateli je potvrzeno, že delší pobyt
v larválním stádiu znamená větší tělo a vyšší naděje na přežití po metamorfóze. Příliš rychle
metamorfovaná mláďata jsou malá a mívají menší šance na přežití.
Barevné formy mláďat pomaleji rostou a jsou citlivější, než přirozeně zabarvení jedinci.
Autor článku: Tom Sikora
