Mlok skvrnitý poddruh gigliolii (Salamandra salamandra gigliolii)

Dostupný druh mloka, který se vyznačuje tím, že všichni jedinci tohoto druhu mají vínové
skvrny na hrdle, někteří pak i na hlavě, předních či zadních nohou a ocase. Populace
z Kalábrie je pak převážně celá žlutě zbarvená, což činí tento druh mloka velmi
vyhledávaným mezi chovateli.

Český název: Mlok skvrnitý poddruh gigliolii
Vědecký název: Salamandra salamandra gigliolii
Čeleď: Salamandridae
Velikost: Menší druh mloků s velikostí v přírodě kolem 15 cm. V zajetí však dorůstají 18-19
cm.
Geneticky jsou nejblíže příbuzní se severošpanělskými mloky Salamandra salamandra
bernardezi.
Země původu: Čistá forma S.s.gigliolii se vyskytuje pouze v jižní Itálii, od Neapole směrem na
jih. Na sever od Neapole jsou většinou kříženci poddruhu gigliolii s nominálním poddruhem
Salamandra salamandra, který se vyskytuje na severu Itálie. Dřívější prameny uvádí jeho
výskyt i na Sicílii, ale není to potvrzeno.
Náročnost (1-5): 2 Vhodný i pro začátečníky.
Obvyklá pořizovací cena (ks): Mláďata 500-1000 Kč. Dospělci 2000 Kč.
Legislativa: Chov v ČR možný bez povolení a registrace.

Chov:

Typ terária: Terárium s částí rozdělenou na dvě poloviny z toho jedna je vlhčí část a druhá
sušší část. Také je důležitá miska s vodou. Protože mloci nejsou dobří plavci a může se
snadno stát, že se utopí, je vhodné do misky, či nádoby s vodou umístit kámen, který jim pak
snáze umožní vylézt z vody.
Substrát: V sušší části jíl, nebo zemina (nikoliv z obchodu, která je opatřena chemickým
hnojivem). Na sušší části suché bukové, dubové listy a kůra, která slouží jako úkryt. Ve vlhčí
části pak může být molitan, popř. rašelina, kterou vlhčíme a vložíme sem i rašeliník, nebo jiné
druhy mechů. Můžeme do části terária vyskládat i ploché kameny, pod které se mloci rádi
schovávají.

Teploty: 10°-20°C. Nesvědčí mu po dlouhou dobu vyšší teploty nad 20°C.
Zimování: Záleží odkud mloci pocházejí. V horách Kalábrie, přesahujících 1000 m.n.m tito
mloci hibernují, ale ve zbývajících místech jižní Itálie jsou mloci aktivní celou zimu a již
v lednu/únoru kladou larvy do vody. Ve svém přirozeném prostředí jsou to po většinou denní
zvířata, na rozdíl od svých ostatních příbuzných, kteří jsou aktivní hlavně v noci. Jejich
pozorování dokázalo, že v zimních měsících klesá teplota přes noc příliš nízko, aby mohli být
aktivní. Nesvědčí jim proto v zajetí, pokud bychom je delší dobu přechovávali při teplotách
pod +10°C.

Vlhkost: Vlhké prostředí jen v malé části terária, zbytek suchý. Budou-li mít pouze sušší
terárium budou se snažit zahrabávat do substrátu, popř. lézt do misky s vodou.

Potrava: Mláďata krmíme octomilkami, mikro cvrčky, malými žížalkami či slimáčky. Dospělci
pak žerou větší cvrčky, žížaly, v menší míře červy. Cvrček má špatný poměr vápníku, proto
vždy je potřeba cvrčky obalit do vitamínů obsahující vápník.
Rozpoznání pohlaví: Samec má vystouplou kloaku a je štíhlejší, než samice. Samice jsou
v dospělosti robustnější a větší.

Pohlavní dospělost: 4-5 let.

Rozmnožování: V původním prostředí jsou tito mloci aktivní v nižších polohách od podzimu
do jara a v létě při vyšších teplotách aestivují. Páření probíhá stejně jako u ostatních druhů
mloků způsobem, že si samec vleze pod samici a zahákne ji na sebe předními končetinami a
vlní se pod samicí až do chvíle, kdy je samice připravená přijmout jeho spermatofor. Ten pak
vypustí na substrát. Je to gelovitá, průsvitná hmota ve tvaru pyramidy, kterou samice nasaje
do kloaky.
Jsou to citlivější mloci, než např. poddruh S.s.gallaica, nebo S.s.bernardezi. Někdy trvá i léta,
než dochází v zajetí k páření a nakladení larev. Roli zde může hrát potřebná vlhkost, či déšť.

Odchov mláďat: Zajímavé je, že již v larválním stádiu lze pozorovat výrazné žluté zabarvení.
Larvám trvá déle, než dosáhnou metamorfózy, než u jiných druhů mloků. Jsou doloženy i
případy neotenie u těchto mloků v oblasti Taverna v Kalábrii, v potoce ve výšce 1300 m.n.m.
Neoteničtí jedinci dosahovali až kolem 10-11 cm.

Autor článku: Tom Sikora