Největší druh mloka, který se dělí na tři poddruhy, tento nominální a pak na S.i.orientalis and
S.i.semenovi.
Český název: Mlok levantský
Vědecký název: Salamandra infraimmaculata infraimmaculata (Latinský název
infraimmaculata znamená „naspod žádné skvrny“)
Čeleď: Salamandridae
Velikost: Velmi velký, zavalitý mlok dosahující délky mezi 25 až 30 cm. Největší změřený
jedinec má 32,4 cm a přes 100 gr váhy. Zvířata z Izraele a Libanonu jsou o něco menší, než ze
Sýrie a Turecka.
Typické čtyři velké žluté skvrny na hlavě a parotoidách. Vrchní strana těla černá s různými
žlutými skvrnami nepravidelného tvaru. Spodní strana těla pouze černá.
Ocas kratší než tělo, přibližně 40% délky těla.
V zajetí jsou doloženy případy dlouhověkosti těchto mloků. Jeden chovatel má v současnosti
v chovu jedno zvíře staré minimálně 26 let a stále se těší dobré kondici.
Země původu: Tento konkrétní poddruh se vyskytuje v jihovýchodním Turecku, v oblasti
Hatay, jižně u zálivu Iskenderun, kde na východní straně hraničí s poddruhem S.i.orientalis.
V Sýrii se nachází jen na západě země a to na osmi lokalitách. Na Golanských výšinách je
přítomen ve výšce od 228 do 960 m.n.m. V Libanonu je stále hojný ve výškách od 300 do
1800 m.n.m. Dále se vyskytuje v severním a středním Izraeli ve výškách od 200 do 1000
m.n.m. V některých oblastech již byl vyhuben, ale např. v Quadisha údolí, pod Becharreh, se
při prvních říjnových deštích vyskytne velké množství jedinců. Na hoře Mt.Carmel v Haifě,
v Izraeli se nachází nejjižnější lokalita všech mloků druhu Salamandra.
Náročnost (1-5): 3 Všechny poddruhy S.infraimmaculata nejsou náročné na chov
pro někoho, kdo již nějaké mloky choval, nicméně je potřeba pravidelně dodržovat krmení
včetně vitamínů a vápníku. Hodí se tedy spíše pro zkušenější chovatele.
Obvyklá pořizovací cena (ks): Mláďata od 2500 do 3500 Kč. Dospělci se téměř neprodávají,
pokud ano, tak cena může vystoupat až na 10000 Kč za jedince. Nejdražší je pak poddruh
S.i.semenovi, který se prodává i za 25000 Kč a více.
Legislativa: Chov v ČR možný bez povolení a registrace.
Chov:
Typ terária: Vyžaduje prostornější terárium suššího biotopu s miskou s vodou kam může
nejen mlok vlézt, ale i samice popř. naklást larvy. Protože mloci nejsou dobří plavci a může se
snadno stát, že se utopí, je vhodné do misky, či nádoby s vodou umístit kámen, který jim pak
snáze umožní vylézt z vody.
Terárium může mít v pokoji při pokojové teplotě, nikoliv však u okna, anebo na místě kam
dopadá slunce, aby se terárium příliš nepřehřálo.
Substrát: V sušší části, která by měla převažovat, umístíme jíl, zeminu, či rašelinu (nikoliv
z obchodu, která je opatřena chemickým hnojivem). Na sušší části umístíme suché bukové,
dubové listy a kůru. Ve vlhčí části, stačí jen roh terária, pak může být molitan, popř. rašelina,
kterou vlhčíme a dáme sem i rašeliník, nebo jiné druhy mechů. Pokud budeme mít terárium
příliš vlhké v celé části, anebo ve většině terária, mohou se začít projevovat u zvířat kožní
nemoci.
Teploty: V přírodě je aktivní i při +5°C do +11°C. Nicméně v chovu v zajetí nemá rád nízké
teploty po dlouhou dobu, z toho důvodu je nelze celoročně chovat venku, ani na začátku
jara, či na konci podzimu. Pokud pro ně máme nějaké venkovní terárium, můžeme je tam
umístit až po májových mrazících (zmrzlých mužích) a během září, kdy začne v noci klesat
teplota pod +10°C je opět přesunout do vnitřních terárií.
V zajetí snáší i teploty do +26°C. Mlok vhodný i do chovu v pokojových teplotách celoročně,
pokud v noci teplota klesne.
Zimování: Záleží odkud mloci pocházejí. V horách Izraele, kde se může v zimních měsících
objevit i sníh mloci několik týdnů až měsíc zimují. Jedinci z Izraele po několik horkých letních
měsíců také aestivují. Nejaktivnější jsou v Izraeli během října a listopadu.
V chovu v zajetí velmi špatně snáší po delší dobu nízké teploty, proto ve většině případů je
nezimujeme, pokud ano, jen na krátkou dobu snížíme nepatrně teplotu.
Vlhkost: Vlhké prostředí jen v malé části terária, zbytek suchý.
Potrava: Mláďata krmíme mikro cvrčky, malými žížalkami či slimáčky. Dospělci pak žerou
větší cvrčky, žížaly, v menší míře červy. U tohoto druhu mloků musíme potravu u mláďat
VŽDY obalovat do vápníku a dalších minerálů a to nejen cvrčky, ale i žížaly (např. do prášku
s rozemletých vaječných skořápek), u dospělců pak velmi často. Mláďata krmíme jen 1x,
max. 2x týdně, dospělé pak 1x za 10 až 14 dní.
Rozpoznání pohlaví: Samec má vystouplou kloaku a je štíhlejší, než samice. Samice jsou
v dospělosti robustnější a větší.
Pohlavní dospělost: 5 a více let.
Rozmnožování: Zkušenosti ostatních chovatelů tvrdí, že je lepší chovat jak mláďata, tak
dospělé každého zvlášť, a dát k sobě pár jen na podzim, či na jaře po určité období a pak je
opět chovat odděleně.
Páření probíhá stejně jako u ostatních druhů mloků způsobem, že si samec vleze pod samici
a zahákne ji na sebe předními končetinami a vlní se pod samicí až do chvíle, kdy je samice
připravená přijmout jeho spermatofor. Ten pak vypustí na substrát. Je to gelovitá, průsvitná
hmota ve tvaru pyramidy, kterou samice nasaje do kloaky.
Odchov mláďat: Samice klade od 15 až do 105 larev během jedné, či několik nocí. Pokud
jeden rok naklade větší počet larev, další rok, či i několik dalších let se nemnoží, protože na
to je potřeba velké množství energie. V zajetí jedna samice původem z Libanonu nakladla 79
larev během zimy 2007 a pak až 102 larev v prosinci 2011. Pokud mají samice na výběr, tak
nakladou larvy do několika různých vodních nadrží v jejich blízkosti, nikoliv pouze do jedné.
V přírodě samice na některých místech kladou larvy do nádrží a rybníčků, kde se živí menšími
bezobratlými, ale pokud je nakladou do vody udržující se ve skalách, tak jsou odkázáni na
kanibalismus, protože nic jiného neobsahují.
Délka metamorfózy záleží od teploty vody. Pokud teplota stoupne až na +25°C tak dochází
k metamorfóze poměrně brzy, protože rychle dochází k vysušení jejich prostředí. Zatímco
larvy kde jsou odkázáni jen ke kanibalismu přežívají v chladnějších vodách, v teplotě max. do
+15°C a dorůstají až 6 cm než se metamorfují.
U tohoto poddruhu, stejně jako u všech Salamandra infraimmaculata je důležitý přísun
minerálů a vápníku, protože velmi snadno dochází k rachitidě kostí, která je již pak
nenapravitelná a tito hendikepovaní jedinci přestože nadále žijí a dobře přijímají potravu, tak
se nemnoží.
Autor článku: Tom Sikora
